Archiv a vyhedávač dole pod menu. Pokud mi chcete poslat vzkaz, také tam.

Tady mě najdete...

Říjen 2014

Umírám...

28. října 2014 v 23:16 | Barunka |  Jednodílné
Ležela jsem vedle něj. Už zase... Proč to dělám? Je to blbost. To nemůže dobře skončit. Ale je to on, tak proč to nedělat? No, to je putna. Nemá cenu nad tím uvažovat. A z polospánku jsem opět upadla do spánku...

Následující měsíc jsem se vedle něj probouzela velmi často a vůbec jsem neprotestovala. Tentokrát to ale bylo jiné.
Probudila jsem se a když jsem se na něj jako pokaždé chtěla kouknout, jak klidně spí a pak opět zavřít oči, díval se na mne. Poznala jsem to i v té tmě. Měsíc mu svítil do obličeje a já viděla, jak na mne upírá pohled svých zářivě bílých očí. Nebyly čistě bílé, okolo panenky měl fialový kroužek. Byly úžasné a uhrančivé.
"Co se děje?" zeptal se mě Viky, přezdívala jsem si ho tak, ale nikdy ne hlasitě.
"Nic," zalhala jsem. Jak jinak, když já ještě nevím, zda je dobré svěřit se mu s pravdou. Mrknul. Podruhé. Potřetí. Poznal to, určitě ví, že se něco děje. Neznáme se dlouho, ale co na tom.
"Chceš mi něco říct?"
"Ne." Opravdu si to ještě musím promyslet.
Zachmuřil se. Určitě si myslí, že jsem to nepoznala. Nikdo, kdo ho nezná tak blízce jako já, by to nepoznal. Jeho tvář se nezměnil. Jen nepatrně se změnil jeho pohled. Jen málokdo by na to přišel, vlastně asi jen já a nějaký odborník, nikdo jiný ho totiž tak doře nezná. Nikoho k sobě nepustí. Vlastně se divím, proč nechal mě. A tak to bylo, neudržela jsem se.
"Proč já?" zeptala jsem se, i když pouze šeptem. Těkala jsem po ztemnělé místnosti, zrakem jsem doháněla mihotající se zlatá světélka. Než se stihl vyjádřit, mluvila jsem dál:
"Nejsem hezká. Nejsem chytrá. Dokonce nejsem ani zdravá. Já nejsem normální. Moje mysl putuje kdesi mimo a jen část je ve mně. Tak proč já?" Cítila jsem, jak se mi zatřásl hlas. Cukla jsem hlavou doleva, vlastně nahoru, protože jsem ležela na pravém boku, dohonila jsem tak zrakem největší zlatou tečku, která udělala prudký výpad. Na tvářích jsem ucítila ledově chladné ruce, které můj pohled nasměrovali do Vikyho bělavých očí. Naklonila jsem hlavu doprava.
"Máš pravdu..." řekl a já zatajila dech. A teď mě nechá. Pokračoval: "Ty nejsi normální. Ne pro mne. Ty jsi vyjímečná!" řekl to tónem, který nedovoloval žádné námitky ani pochybnosti. A mně se ústa samovolně pootevřela údivem.
"Ty jsi nádherná a jsi i chytrá, nesnaž se mi to vymluvit a jestli se mě chceš zbavit, budeš potřebovat mnohem pádnější důvod, než že nejsi zdravá nebo že jsi mimo. Já tě miluju! Opravdu a zcela vážně tě miluju!"
Bože, pomyslela jsem si. Tohle je poprvé, co mi to řekl a já věděla, poznala jsem to, že mluví pravdu. Myslí to vážně.
"Já tebe taky!" zašeptala jsem a pak se mi po tvářích začali kutálet slzy. Tohle je hříčka osudu. Já věděla, že s ním nemám zůstávat. Že mi to akorát zlomí srdce, ale já ne. Sklopila jsem hlavu, aby slzy nebyly vidět.
"Koukni se na mne," řekl jemným tónem, ale já nemohl, protože on nemohl spatřit mé slzy. Zavrtěla jsem hlavou.
"Nevadí mi, že pláčeš." Pohladil mě po vlasech.
"Já vím, ale já mám strach, že se mě lekneš," přiznala jsem a teď už nebylo cesty zpět.
"Proč bych měl? Mě nevyděsíš."
"Já jsem opravdu nemocná. Moje slzy nejsou obyyčejné slzy..." Věta zmizela do prázdna. Jemně mě vzal prsty za bradu a zvednul mi hlavu tak, aby mi viděl do očí. Cítila jsem, jak se napjal. Cítila jsem, jak se přes hranu víčka překulila další horká slza.
"To je..." Větu nedokončil, tak jsem to udělala za něj.
"Krev. Já pláču krev. Říkala jsem, že nejsem normální ani zdravá." Zavřela jsem oči. Čekala jsem, že se odtáhne nebo že uslyším, jak odchází nebo něco. Místo toho jsem ucítila, jak mě pohladil po tváři a setřel pár slz. Otevřela jsem oči. Díval se na mne, ale netvářil se znechuceně nebo vyděšeně, dokonce ani soucitně. Tvářil se jako obvykle.
Ovinul kolem mne silné paže a objal mě. Myslím, že jsem na jeho rtech zahlédla rudou skvrnu. Ale ne, to jsem se musela mýlit.
"Chceš mi říct ještě něco?" zeptal se a já si uvědomila, že opravdu chci. Tak dlouho jsem to nevěděla. Zda mu to mám, nebo nemám říci, ale teď to bylo samozřejmé. Jako by se nikdy ani jiná možnost nenabízela. Kývla jsem a opřela se čelem o jeho hruď.
"Umírám..." zašeptala jsem. Chvilku mu trvalo, než odpověděl.
"To skoro každý."
"Ne, takhle jsem to nemyslela." Odtáhla jsem se a podívala se mu do očí. "Já opravdu umírám. Nikdo neví co mi je, ale vědí, jak dlouho ještě budu žít, při tom, jak se to projevuje a jakým způsobem se to zhoršuje."
Oněměl. Dost dlouhou dobu mlčel.
"Řekni něco, prosím?" zašeptala jsem.
"Kolik ti dali času?"
"Když jsem se ptala naposledy, řekli rok." Ostře se nadechl, tedy na jeho způsoby ostře, ale bylo to poznat.
"A kdy ses ptala naposledy?" To jsem nechtěla, tomuhle jsem se chtěla vyhnout. Proč...
"Kdy?" zeptal se znovu. Už není cesty zpět.
"Před jedenácti měsíci," špitla jsem. "Mám ještě zhruba měsíc."
V jeho očích se prohnal snad milion emocí. Láska, starost, strach, zděšení, smutek, odhodlání a spousta dalších. Pak zavřel oči a zabořil hlavu mezi můj krk a rameno. Pevně mě objal. Jako by říkal neodcházej. A taky to říkal. Šeptal to sotva slišitelně, ale bylo tu naprosté ticho a tak jsem to slyšela i já.
Odtáhla jsem jeho hlavu od sebe. Dívala jsem se mu do očí.
"Nikam nejdu!" řekla jsem a bylo to jasné. Políbil mě a bylo to poprvé, co měl horké rty. Úplně poprvé. Začalo mi být horko. Sakra, teď ne, pomyslela jsem si. Odkryla jsem se a vydechla. Je tu celkem chladno, ale ne takové, aby se můj dech srážel v páru a přesně to dělal. To já jsem byla horká. Až moc. Zase mám horečku. Je to jako na horské dráze horečka a podchlazení.
"Co se děje?" Taky to vidí. Poznala jsem to podle směru jeho pohledu.
"Mám horečku," řekla jsem. Vždyť už všechno ví. "Musím se zchladit."
"Pojď sem," řekl a natáhl ke mně ruce.
"To mě nezchladí," zaprotestovala jsem, ale on ze sebe shodil deku, sundal si tričko a přitáhl si mě do náruče. Nejdřív jsem nepochopila, proč se svléká, ale když si mě k sobě přitiskl, teplotní rozdíl mezi námi dvěma byl ohromný. Byl jako led. Nechápu, jak to dokázal, ale běžná lidská teplota to rozhodně nebyla. Než jsem "vychladla" trvalo to poměrně dlouho a nakonec jsem usnulu, ale ráno jsem se probudila opět vedle něj.

Následující tři týdny jsme trávili často spolu a často u doktorů, ačkoli to byla ztráta času. Na nic nepřišli. Neměla jsem se k čemu vracet k sobě do bytu. Nemám nikoho, stejně jako Viky. Vlastně někoho mám. Viktora.
Když jsem se dvacátou osmou noc svého posledního měsíce probudila vedle něj, opět mě sledoval. Chtěla jsem promluvit, ale nějak mi to nešlo. Točila se mi hlava. A tak jsem to poznala. Přišlo to. Dnes umřu. A já byla připravená, opravdu připravená, ale on nebyl. Díval se mi do očí a četl z nich. Věděl, co se mi honí hlavou.
"Miluju tě!" řekla jsem mu tak hlasitě, jak jen to šlo.
"Já tebe taky, hrozně moc." Řekla byhc, že mám poslední minutu, možná dvě. Cítila jsem, jak srdce zpomaluje a mozek přestává zaznamenávat vše okolo. Jediné, na co jsem se ještě mohla zaměřit byl Viktor. Jeho havraní vlasy, popelavý obličej s otrými hranami, bílé oči a ostré zuby. Ostré zuby? Asi blouzním.
"Já se omlouvám..." řekl tiše.
"Za co?" vykoktala jsem za pomoci všech sil, které mi ještě zbývali.
"Za to, že se nedostaneš do nebe. Za to, že zemřeš, ale budeš tu stále se mnou. Za to, že u doopravdy nebudeš normální a za to, že se s tebou nerozloučím, protože tě nenechám odejít." Razně zakončil větu a ačkoli jsem ji nepochopila, bylo to už jedno. Zavírala jsem oči a pouze přes mlžný opar jsem viděla, jak se ke mně Viktor sklání a pak byla tma.
Cítila jsem něco horkého na jazyku a byla jsem donucena polknout. A pak už nebylo vůbec nic.

Nakonec jsem otevřela oči. Dívala jsem se na Viktora tak ostře jako na film v HD. Bylo to lepší, než když jsem se na něj podívala minule.
"To není možné, zašeptal. Tluče ti srdce..." zamumlal.
Všechno mi vysvětlil. Bylo to děsivé. On mě kousnul, protože je upír a protože - ačkoli si přísahal, že mě nechá vklidu zemřít - mě zachránil. Ale nedopadlo to tak, jak mělo a mě stále tluče srdce, i když jsem upír.
"Myslím, že před tím jsem byla pouze zpola živá, tak teď jsem pouze zpola mrtvá." Napůl se na mne usmál a objal mě. Teď už spolu budeme opravdu navěky.

Celý svůj život jsem prožila jako v mlze. Nic nebylo jasné. Nakonec byl jen on jasný, zřetelný a opravdový a tak je to i teď. On je moje kotva. Moje spojení s realitou.

Drakie 3: Návrat

28. října 2014 v 19:49 | Barunka |  Všechny recenze

Drakie 3 Drakie 3: Návrat

Sophie Jordan

fantasy román
2012 (originál) 2013 (CZ)
mládež

Hodnocení (max. 5)



Anotace (můj překlad z oficiálních stránek, odkaz níže) -

Jacinda se měla spojit s Cassianem, princem a pýchou kmene. Ona svůj osud
ale bránila ještě dříve, než se zamilovala do Willa - člověka a, což je horší, lovce.
Když chtěla s Willem utéct, skončilo tokataastrofou. Cassianova sestra Miriam byla zajata. Jacinda cítí vinu a ví, že aby dala věci opět do pořádku, musí Miriam zachránit. Aby to fokázala, bude se muset vydat do srdce nepřátelského území.
Jediný způsob, jak může Jacinda vysvobodit Miriam je, že sama bude předstírat vězně. Jenže pak se vše vymkne kontrole. Jakmile Jacinda dozvídá více o svých věznitelých, zjišťuje, že i když Will a Cassian udělají vše správně, není vůbec jisté, že přežijí. Ale co Jacinda netuší je, že útěk bude pouze začátek...



Sophie Jordan pochází z Texasu a v Americee známá spíše jako spisovatelka historických románů.
Celých sedm let učila Anglický jazyk na střední škole a snažila se dětem pomoci najít lásku k literatuře. Nyní žije s manželem a dcerou v Houstonu. Když zrovna nedatluje nové příběhy a knihy, věnuje se vaření a vymýšlení nových receptů, také ráda nakupuje, samozřejmě také čte a má ráda sushi. Ráda také vypráví o námětech na nové knihy skoro všem okolo.
Dalo by se říci, že je závislá na kofeinu, ačkoli si je plně vědoma, že to není zdravé.

Jejími dalšími knihami jsou samozřejmě knihy ze série Drakie a to Drakie 1, pak Drakie 2: Útěk, dále právě Drakie 3: Návrat a nakonec dodatkový díl Bez dechu. Jako další jsou její tvorbou i Nevítaní 1 (vychází v listopadu) a Unleashed ze série Nevítaní, dále pak několik knih v žánru New-Adult například Wild, Foreplay a další a nakonec několik knih historické romance, hlavně díky které je známa v Americe, těmi jsou třeba The Early in my bed nebo Once upon a wedding night.

Odkazy -

Sophie Jordan WEB


Kniha byla napínavá a hltala jsem ji, jak moc to jen šlo. Zápletky byly dobré, ale místy se daly předvídat, což mě
nepopiratelně mrzelo. Autorka ovšem vše vynahrazuje barvitým líčením děje, který si vás stoprocentně získá. Rozhodně se nedá říct, že bych se nudila. Překvapivé zvraty ohledně Cassiana byli také úžasným zpestřením. Kniha je sama o sobě skvělá a rozhodně jsem si ji užila. Místy mě donutila i k slzičkám, což rozhodně není záporná vlastnost, naopak jsou to plusové body.
Hrozně se mi líbilo, jak mě autorka dokázala ještě před koncem překvapit. A když jsem si říkala, teď už se jen dopotácet domů, udělat srdceryvnou scénu, zazvonil zvonec a pohádky byl konec, přišlo nečekané překvápko, které vše přiostřilo a dodalo konci opravdový spád.



Jacinda opět zazářila, ačkoli jsem si místy říkala, že je to trochu moc průhledné. Ovšem nezklamala a to je důležité. Chvílemi mi jí bylo i líto a někdy, jako v nejmenovaný okamžik u nejmenovaného kmene s nejmenovanou osobou jsem doslova křičela: NE! Nedělej to! Bože, ty jsi ale blbá!
Nakonec vše bylo tak jak mělo, což mě potěšilo více, ale i méně.
Will byl skvělý, ačkoli mě občas trochu děsil.
Cassiana jsem si chtě nechtě zamilovala ještě více a dokonce jsem kvůli němu i uronila slzu nebo dvě. Být na Jacindy místě, asi bych se nechala unést... Cassianem, ale jelikož tam sehrál svou roli Will, nakonec bych se vrátila k němu. Tím ale nepopírám, že Cassian je úžasná osoba, ačkoli jsem ho v prvním díle chtěla zamordovat.
Tamra se mi chvíli nelíbila, ale to pominula a je z ní super sestra.



Nehostinné Enkroské prostředí, jakkoli bylo zajímavé, bylo také odpudivé a
opravdu, ale opravdu bych tam nešla ani na exkurzi, natož se tam nechat dobrovolně zavřít. Pokud by to bylo nutné, šla bych do toho, ale rozhodně ne jen tak pro zábavu, tak blbá nejsem.
Ovšem byly zde i krásné lesy ukryté v mlze Mlhotvorky, nádhera. No, pak samozřejmě taky řeka zbarvená krví. Proč krví? To se dozvíte v knize... Nebudu vám přeci do recenze dávat spoilery...



Styl psaní není proč komentovat, protoe už jsem to udělala v minulé recenzi na Drakii 2 a dokonce jsem se o tom zmínila na začátku této.
Autorka píše skvěle a vtahuje nás do děje více a více. Dokáže rozesmát, rozplakat i vyděsit. CO víc bychom si mohli přát?!


Obálka je, stejně jako předchozí dvě a jedna následující, nádherná. Znázorňuje nám obě podstaty Jacindy, rudovlasé ohnivé krásky, která je v hlavní roli této knihy a přítáhne pozornost. Knížku si tak můžete zamilovat nejen díky obsahu, ale také díky zevnějšku.


Já osobně jsem s knihou velmi spokojená a velmi se těším, až se dostanu ke čtvrtému dílu Bez dechu, který už na mně čeká v knihovně...

Komentujte!
Líbila se vám kniha?
Líbila se vám recenze?
Jaký máte názor?
Will nebo Cassian?
Utéct nebo zachránit Miriam?
Co by jste udělali Vy?
Hodnoťte!


Zdroje -
Obrázky - sophiejordan.net , deviantart.com
Video - sophiejordan.net
Gify - gify.nou.cz

Zombie Apocalypse TAG

12. října 2014 v 10:00 | Barunka |  Projekty

Jak na to? Střední škola (a nejen ta)! 2.

7. října 2014 v 18:44 | Barunka |  Až na dno skládky...

Jak na to? Střední škola (a nejen ta)! 2.


Tady je druhá část Jak na to? Střední škola (a nejen ta)!
Ano, delší název už to opravdu mít nemohlo. :-)

Zde najdete dalších pět bodů, které by vám mohli pomoci se školou, učením atd.
Tak jdeme na to...

6.- Učit se, učit se, učit se...

Ano, jako každý vám to tu naservíruji znovu. Jasně. Říkáte si: "Co je mi platné se učit, když to nejde. Přečtu to dvacetkrát a stejně je mi to na houby."
Není. Stačí si zjistit, jakými způsoby byste na to mohli jít. Stejný problém jsem měla i já, protože jsem se v životě neučila a teď? Každý den dvě písemky z něčeho, co jsem v životě neviděla. A já mohla jen nevěřícně zírat a občas prohodit: What the F*uck?!
No, ale abych se k tomu dostala...

- Knihy - Půjčte si nějaké knihy, které vám s tím pomohou. V knihovně bývají obvykle v naučné literatuře pod štítkem psychologie nebo pedagogika.
Skvělá kniha je například Ron Fry - Naučte se studovat nebo B. Weimer, M. Brademann, S. Hess - Jak si zlepšit známky

- Naplánujte si to - Je dobré mít na učení jakýsi svůj čas a také mít zapsané, kdy se co potřebujete učit.

- Nenechte se rozptylovat - Ačkoli po delší době, ale nakonec jsem přišla na to, že je nejlepší učit se sami v pokoji. Bez zapnutého počítače, televize, rádia, hudby a nejlépe telefonem, tabletem, počítačem - nebo třeba i knihou - někde hodně daleko od vás, protože je to vážně veliký rozptylující faktor.

- Studijní typ - Ano, každý je studijní typ. Jenže to není všechno. Studijní typy máme tři a celkem dost se od sebe liší. Udělejte si TENTO TEST a zjistěte, jaký jste typ a co to znamená. Materiál lze i stáhnout, což je lepší. Např.: Já jsem kinestet.


7.- Ostatní zdroje informací

Pokud jste již v českém jazyce probrali informace a informatiku, tak již víte, o čem mluvím. Pokud ne, dám vám zde tipy na různé stránky - nebo i knihy, či cokoli jiného - co by vám mohlo pomoci jak v učení, tak i ve tvorbě různých věcí, které potřebujete do školy.

- Internet - Nikoho to asi nepřekvapí. Asi největším a nejlépe dosažitelným zdrojem informací je internet. Informace je ovšem nutné si vždy ověřit, protože obvykle nejsou úplně 100%
Nějaké internetévé pomocné stránky naleznete na konci 7.- Ostatní zdroje informací.

- Knihovna - Nejen že zde naleznete spoustuděl, která vám mohou pomoci prakticky s čímkoli, je možné vyhledat si zde i časopisy a někdy i archivní články z novin nebo vypůjčit CD a DVD atd. Nebo se připojit na internet. Tipy na knihy vám dávat nebudu, protože bychom tu byli dlouho. Možná jen: Série Děsivá věda, Děsivé dějiny, Drazí zesnulí atd. Vypadá to jako pro malé, ale je to vtipněji podané a uvízne to v hlavě. Samozřejmě stačí navštívit naučné oddělení a je to.

Int. odkazy -
A další... Je jich mnoho, které jsou dobré, možná někdy udělám výpis.


8.- Čas

Důležitou součástí je čas a jeho uspořádání - alespoň okrajové. A proto pár tipů.

- Plán - Je dobré mít jakýsi týdenní plán, s časovými osami na každý den. Vyznačit si zde odkdy do kdy máte školu, kdy dorazíte domů, kdy je nejvodnější doba se učit, kdy musíte udělat domácí povinnosti nebo kdy máte mimoškolní aktivity atd. Určitě víte, jak to myslím. Když budete mít svůj čas lépe uspořádaný, budete se v něm lépe orientovat.

- Odkládání - Odkládat? Všichni řeknou ne. Já říkám ano, ale záleží to také na tom, co odložíte. Odložit učení na test z psychologie? Ne! Odložit přerovnání skříně? Ano! Víte, jak to myslím, že? Nedůležité věci, které vám zbytečně seberou spoustu času můžete odložit, ale nemůžete odkládat učení na test nebo zítřejší úkol.

- Rozptýlení - Nenechte se rozptylovat. Stejně jako při učení. Když budete rozptylováni, nejen že se nesoustředíte, ale také vám bude daná činnost trvat déle.


9.- Skříňka

Jedním z posledních dvou méně důležitých bodů je skříňka - pochopitelně ta školní. Pokud máte školní skříňku, ovšem.

- Místo - Rozhodně - hlavně pro holky - si - pardon - "nezasviňte" půlku skříňky šminkami, voňavkami a nahradním oblečením nebo tak něco. Ano, nechte si tu deodorant nebo i tužku na oči, řasenku, lesk na rty a make up, ale ne od každého pět kusů a v tom nejvíce maxi balení, co jde. Ne. Je důležité mít tu místo na školní věci.

- Učebnice - Polička s učebnicemi. Krásně srovnanými.

- Rozvrh - Nalepte si zevniťř skříňky na dvířka rozvrh hodin.

- Lepíky - Pořiďte si mini bloček lepících papírků, k němu přidejte jednu tužku a nechte si to ve skříňce. Vždy, když budete něco chtít nezapomenout, napište si to a nalepte např. pod rozvrh hodin. Určitě si toho všimnete.


10.- Oblečení

Teď si asi říkáte a je to tady. Blbost všech blbostí nepatřící k tipům pro školu. Ne! Rozhodně vám tu nebudu říkat, jak je důležité mít styl a chodit jen v tom, co je "IN". To ne!

- Pohodlné - Je důležité být oblečen nejen hezky, ale i pohodlně. U nás na škole se do školy běžně nosí i tepláky a obyč triko. Když vás budou celou hodinu tlačit kalhoty, protože ačkoli jsou nádherné, nedá se v nich sedět. Bude te se na to, ač možná nevědomky, soustředit více než na výklad a tím pádem se budete muset doma více drtit.

- Ani zima ani teplo - Oblékněte se tak, jak je vhodné. To, že jsou v módě tílka a přes to nic, neznamená, že máte umrznout. Ne, zkrátka si něco vezměte. Je dobré mít ve skříňce alespoň slabý svetřík, který si můžete kdykoli obléci.


Tak, to by bylo vše z: Jak na to? Střední škola (a nejen ta)! celkově. Možná ještě někdy něco dodám. Každopádně tohle byli úplné základy a to nejdůležitější. Snad jsem vám trochu pomohla.

Jak na to? Střední škola (a nejen ta)! 1.

6. října 2014 v 20:02 | Barunka |  Až na dno skládky...

Jak na to? Střední škola (a nejen ta)!


Takže po delší době přicházím s něčím smysluplnějším a dokonce i docela důležitým.

Jak na to?
Bude nový nadpísek, kterým budou začínat některé články, kde se vám pokusím předat co nejsrozumitelněji své zkušenosti a životní - nebo alespoň školní - moudra.

Tohle Jak na to? bude z prostředí střední školy, ale většina těchto rad platí i pro zakladní školu.

Asi v deseti bodech vám shrnu, jak na věci ohledně školy a učiva a budu jen doufat, že vám to bude alespoň k něčemu.

1.- Sešity

Prvním a asi nejdůležitějším bodem jsou sešity. A proč? Protože si nestačí jen zapisovat. V několika "podbodech" vám předám svoje zkušenosti ohledně vedení sešitů.

- Zvýrazňujte - pořiďte si zvýrazňovače několika barev a odlišujte důležité informace a nadpisy.
Pomůže vám to k lepší orientaci v sešitě a bude se vám ze sešitu mnohem lépe učit.

Bohatě postačí i takovéto mini, které se pohodlně vejdou do penálu.

-Srovnávejte věci - Je důležitý pořádek. Nejdříve nadpis, poté podnadpis, odsazení bodů atd.


- Uvědomte si, co píšete - Teď si asi zahraji na jakého si odborníka, ale to vůbec nevadí.
Je důležité, aby jste si uvědomovali, co píšete. Platí na to stejná definice, jako na čtení.
Možná víte, že existuje něco jako aktivní a pasivní čtení. Pasivní znamená, že text pouze čtete a neuvažujete nad ním více než tak, jak autor napsal. Aktivní čtení znamená, že nad textem uvažujete, v hlavě si jej rozebíráte více do hloubky - co by, kdyby - popřípadě jaksi rozmlouváte s autorem. Tím větší je pak šance, že si budete text pomatovat déle.
Toto je dobré aplikovat i na psaní a při dělání zápisků nad tím uvažovat nebo se i dohadovat sám se sebou. Je to mnohem větší šance, že vám text uvízne v hlavě a vy se nebudete muset učit tak tvrdě, jako kdyby jste si nepamatovali ze zápisků ani ťuk.


- Vzhled - No, dobře. Tohle se vám asi trochu nezdá, ale pokud pude sešit vipadat dobře nejen zevnitř, ale i zvenčí, budete mít mnohem větší chuť sešit otevřít i doma.

- Písmo - Tak na to jsem málem zapomněla. Zjednodušeně: Pište čitelně! Když něco nepřečtete, nemůžete se to ani naučit.

- Záložky - Do větších nebo důležitějších sešítů je dobré vytvořit si záložku na roh stránky.

2.- Učebnice

Tady toho na popisování moc není, ale důležité to je.

- Seznámení - Je důležité seznámit se s učebnicí. S jejím uspořádáním. S tím, jak se v ní orientovat. A jak ji využívat. Věřte mi, usnadní vám to školní život.

- Záložky - Tak jako u sešitů je dobrou pomůckou záložka, kteoru si můžete založit např.: kde jste skončili.


3.- Penál

Další veledůležitou součástí je penál, který bychom opravdu neměli opomenout, ačkoli se může zdát, že pokud máme propisku, jsme v suchu. Tak to opravdu není.

- Propisky - Propiska či pero je nedílnou součástí. Doporučuji nosit alespoň dvě. Vždycky by se mohla hodit. Pak také například náplň do propisky, kdyby vám dopsala.
- Tužky - Alespoň dvě. Je dobré mít tužku č. 3 na obyčejné používání a č. 1 na výtvarnou výchovu.
- Zvýrazňovače - Jak už jsem řekla u 1. bodu, zvýrazňovače by ve vašem penále neměli chybět. Osobně si myslím, že nejlepší je mít alespoň čtyři barvy, abychom mohli věci lépe rozlišovat.
- Guma a ořezávátko - Samosebou důležité. Nemusím vysvětlovat - doufám.
- Pastelky - No, ty jsem ještě nevyužila, ale poddá se to. Obrázky a takové. Čím barevnější tím lepší.
- Kalkulačka - Jen malá kalkulačka v penálu postačí. Pro ty menší výpočty. Pokud už ovšem nepotřebujete a nemáte tu větší.

4.- Učitelé

Nedílnou součástí školy jsou učitelé, tak už jsme se k nim dostali.

- Konzultační hodiny - Zjistěte si, kdy je který učitel má a neboojte se je využívat.

-Obecné info - Je dobré vědět, co na kterého učitele platí. Jaké chování v hodině preferuje. 6e ho pouze tiše posloucháte? Nebo že se hlasíte jako o život a nosíte si vlastní materiály.

- Kabinety - Kde má kdo kabinet je celkem důležité. Obzvláště pokud je vaše škola - stejně jako ta moje - jedno velké barevné bludiště, kde potřebujete mapku, než se alespoň malinko zorientujete.


5.- Školní diář, rozvrh, kalendář a jiné

Nemá cenu rozebírat. Vrhneme se rovnou na to.

- Školní diář - V prváku jsem zjistila, že je dobré mít školní diář/ek, do kterého si zaznamenáváte testy, úkoly a akce. Je to přehledné, jednoduché a vyvarujete se zapomínání.

- Rozvrh - Nejlépe mít několik kopií. Já mám asi čtyři. Jeden velký mám nad stolem na nástěnce. Jeden v takovém univerzálním sešitě v tašce - vždy u sebe. Další v kuchyni na ledničce a nakonec nalepený uvnitř skříňky ve škole. Vše je dobré mít barevně odlišené. Pro lepší orientaci.

- Kalendář - Buďto stolní nebo vždy na jeden měsíc na nástěnce, aby jste na všechno dobře viděli a nezapomněli na to.

- Papír s úkoly - Pověsit si na nástěnku papír, kam si zaznamenáme úkoly, abychom na ně nezapomněli.

To je pro teď vše. Dalších pět ve druhém díle.


Budu moc ráda za všechny komentáře a připomínky...

Marry, kiss, cliff TAG

5. října 2014 v 21:29 | Barunka |  Projekty
Přečtené série-

Hush, Hush by Becca Fitzpatrick The Hunger Games by Suzanne Collins Vampire Academy by Richelle Mead Twilight by Stephenie Meyer
The Mediator by Meg Cabot Anna Dressed in Blood by Kendare Blake
Divergent by Veronica Roth Firelight by Sophie Jordon
Fifty Shades by E.L. James The Hunger Games by Suzanne Collins


Rozečtené série -

The Mortal Instruments by Cassandra Clare The Vampire Diaries by L.J. Smith
Lunar Chronicles by Marissa Meyer Fallen by Lauren KateBloodlines by Richelle Mead The Infernal Devices by Cassandra Clare
Matched by Ally Condie

Jsem team -

Fallen by Lauren Kate Hush, Hush by Becca Fitzpatrick
The Hunger Games by Suzanne Collins The Mortal Instruments by Cassandra Clare
Bloodlines by Richelle Mead Vampire Academy by Richelle Mead
The Vampire Diaries by L.J. Smith Firelight by Sophie Jordon
Matched by Ally Condie