Archiv a vyhedávač dole pod menu. Pokud mi chcete poslat vzkaz, také tam.

Tady mě najdete...

Červen 2014

Výpis knih 29.6.2014

29. června 2014 v 8:30 | Barunka |  Knihy - ostatní
Tak se dnes hlásím s výpisem mých vypůjčených knih. Tenhle článek je nastavený tak, aby se dnes zrovna teď zveřejnil, protože já jsem pryč. Na dva týdny. Odjela jsem na tábor. Zrovna včera. Tenhle tábor je událost, na kterou se těším celý rok, takže teď zrovna nejspíš mám rozcvičku, nebo už i možná dokonce snídám. jsme tam tlupa fajne lidiček, který znám už z dřívějška, ale řekla bych, že se přidal i někdo nový, určitě ano, ačkoli to ješt nevím. No a teď už k těm knihám.

Měsíční kroniky 1 - Cinder

Marissa Meyer
Já -
Tuhle knížku mám momentálně rozečtenou a jsem někde kolem sté stránky. Ze začátku to sice vypadalo nic moc - alespoň pro mne - jelikož mi text z Číny nebo Japonska nebo odkud nic neříkal a to samé kyborgové nebo droidi, jak jsem se ale dostala o kousíček dál, kniha mě dostala a tak už se jen teším na konec a pak i na další díly.

Úryvek -
"Vaše veličenstvo," řekl Kai a přiložil si pěst na srdce, "je mi velkou ctí přivítat vás v naší zemi a na naší planetě." Zkroutila rty do úsměvu. Nasadila medový výraz - téměř dětsky nevinný. Kaie to zneklidnilo. Neuklonila se ani nekývla, ale natáhla k němu ruku. Kai zaváhal, upíral zrak na její bledou průsvitnou kůži a v duchu se ptal, jestli člověk
nepřijde o rozum jen tím, že se jí dotkne.

Anotace -
Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody - mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci (roboty, vznášedla, své vlastní nefungující součástky), díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou v Novém Pekingu. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit.
Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je "pocta", kterou dosud nikdo nepřežil.

Ale netrvá dlouho a vědci zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného.
Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet…

Video -


Měsíční kroniky 2 - Scarlet

Marissa Meyer
Já -
Ačkoli jsem ještě nedočetla první díl, na druhý se už teď moc těším. Ten příběh. Ty postavy. Ten styl psaní. Prostě boží. Jinak se to vyjádřit nedá.

Úryvek -
Scarlet vylekalo zakdákání slepic. Položila obrazovku na stůl a vyhlédla z okna. Její žaludek udělal přemet. Na dvorek padl mužský stín a slepice se od něj rozeběhly pryč, ke svému kurníku. Jako by vycítil její pohled, Vlk zvedl zrak a zahlédl Scarlet v okně. Scarlet uskočila. Polykala naprázdno a zaháněla rostoucí paniku. Vběhla do předsíně a z kouta pod schody popadla babiččinu brokovnici.




Anotace -
Osmnáctiletá Scarlet Benoitová je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jediným blízkým člověkem na světě.
Až do dne, kdy babičku unese jakýsi tajemný gang a Scarletin život se navždy změní. Jediný, kdo o tomto gangu něco ví, je Vlk, pouliční rváč, kterého Scarlet zná jen zběžně. Scarlet se nerada svěřuje cizím lidem, zvláště pokud jde o muže, ze kterých čpí potíže na sto honů. Jenže Vlkovu pomoc potřebuje, pokud chce najít únosce své babičky. A to ještě netuší, jakou roli hrála před lety její babička při záchraně princezny Selene, nebo kdo Vlk vlastně je a jaké jsou jeho skryté úmysly…

Video -

Dneska vše, rozporcuju si to, aby se tu něco objevovalo i po dobu co budu lítat po lese někde mimo civilizaci a budu se snažit sníst svoje jídlo dřív, než ono seere mne. Smějící se

TT - Hlasy v mé hlavě, aneb proč si myslím, že jsem šílená...

21. června 2014 v 23:48 | Barunka |  Až na dno skládky...
Tak, a tady mám pro vás výtažek z mé hlavy. Opravdu jsem si tohle nevymyslela, dělo se mi to a pořád děje, jen jsem momentálně trochu víc vyrovnaná, i když tak velký rozdíl to není.


Jo, to asi sedí, a si tohle přečtete, nejspíš se z tohohle blogu tiše vypaříte s tím, že ta, která jej píše je naprostý magor, do slova a do písmene.
Dovolte, abych vás představila, můj - původně - strážný anděl Michael (čte se Majkl, jen pro zajímavost). Viděla jsem ho, ale nikdy neslyšela, protože nemluvil. Vždy chodil tiše po mém boku, poslouchal, co říkám a občas kývl nebo zakroutil hlavou. Já mu občas vynadala, že mi neodpovídá, že mi nepomůže, ale to jsem asi raději chtít neměla. Jo, chápu, už teď si myslíte, že jsem magor, ale to je jedno, stejně budu pokračovat.
Jak můžete vědět z některého z předchozích článků, právě končí devátou třídu a půjdu na SPgŠ. Poslední měsíc byl pro mě velmi emotivní v dobrém i špatném slova smyslu, ale také byl neuvěřitelně stresující. Možná to bylo tím.
Výpis bodů, proč jsem ve stresu a emoce se mi střídají jako na horské dráze (ne nejsem těhotná :-D) -
Končím devátou třídu
Se svými nejbližšími kamarády se s velkou pravděpodobností přestanu vídat
Jeden kluk (raději nebudu rozvádět)
Přestup na jinou školu
Strach z obrovské změny
A takhle bych tu mohla opravdu pokračovat do nekonečna...
No, ale k věci. Řekněme to tak, že uzel na Michaelovo jazyků se rozvázal a on promluvil, když jsem byla na dně. Hotová, zdrcená, zničená, jak chcete, ale aspoň jsem byla sama. Řekl jen jednu větu a pak už se jen díval. Ovšem zasáhl momentálně nejbolestivější místo v mém srdci. Toho jednoho kluka. Řekl cituji "Nikdy ho nebudeš mít!", a pak jen stál a díval se na mně. Zní to blbě, tupě a neuvěřitelně, ale to jsem opravdu viděla a slyšela.
Znáte takové to že z přemýšlení jsou problémy, nebo že přemýšlení bolí (teď myslím emočně), je to fakt. Přemýšlela jsem, protože jinak bych u nás o dějepisu usnula, ale bohužel, je to na veřejnosti a ještě o hodinu. No, řekněme to tak, že jsem přemýšlal až moc. Objevil se a to v plné parádě. V rohu mého zorného pole a opakoval slovo nikdy. Pohlédla jsem jinam, byl tam. Ať jsem se koukla kamkoli, byl tam. Na konec jsem zavřela oči, ale pořád jsem ho slyšela. Zacpala jsem si uši, bohužel, jak to tak bývá, nepomohlo to a tak jsem si pomohla svým osobním způsobem. Nikdy bych se nepořezala, to ne a o hodinu to ani nejde, ale zarývat si nehty do do kůže, to je něco jiného. Dělám to proto, že mi to neublíží fyzicky a pomáhá mi to emočně. Bolí to, to ano, ale jen trochu. Na každý pád to staší na to, abych přepnula z přemýšlení od dané věci a myslela na tu trochu bolesti. Zmizel. A tak jsem se pomalu, ale jistě nějak srovnala. Moje rovnováha je křehká a i když se na mě všichni o hodinu koukly jako na magora, bylo mi to jedno. Když mě něco hodně rozhodí, raději odejdu, protože Michaela opravdu vidět nepotřebuju, protože on rozhodně není můj anděl strážný.
A mohla jsem jen doufat, že mi nepřijde osobně pomoct s psaním tohoto článku. Stejně ho cítím. Cítím jeho přítomnost za sn´vým ramenem. Cítím, jak se dívá na monitor. Jak se naklání k mému uchu, jak chce něco říct, ale nemůže, protože jsem silná a postavila jsem si zeď, křehkou jako z japonského porcelánu, ale přeci zeď. Mohla by se zbortit každou chvíli, stačilo by se jen pořádně zamyslet. Pak by promluvil, ale právě proto musím svou pozornost neustále zaměřovat na nějakou činnost. Nechci aby na mě mluvil, nechci, aby mi vykládal, jak se to nikdy nemůže stát. Jak mám podělanej život, jak mě nikdo nemá rád a jak je všechno na houby. Opravdu ne a proto ho to nenechám dělat, proto musím zůstat "silná". Doufám, že to dokážu a že na mne za chvilku nepromluví a neřekne to ošklivé slovo, protože...

NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY - NEVER SAY EVER

A co vy, máte taky nějaké vaše hlasy nebo hlas? Copak vám našeptávají? Jsou taky tak strašní jako ten můj?
Napište mi do komentářů, ráda odpovím...

Divergence (KNIHA)

14. června 2014 v 14:10 | Barunka |  Všechny recenze
Tak, a tady je moje první video hodnocení, kde vám popíšu, co si myslím o knize Divergence a jaký na mne udělala dojem jak ona sama, tak i přímo postavy.


ODBĚRY - YouTube

14. června 2014 v 5:24 | Barunka |  Až na dno skládky...
Jelikož dělám 24-hodinovku, tak jsem celou noc nevypla YouTube a tím pádem jsem ve volných chvílích sjížděla různá videa a klikala na tlačítko odebírat jako zběsilá. A teď, když mám zase chvilinku času, tak vám sem chci hodit ukázky od pěti mých nejoblíbenějších. Nebudu je číslovat, prostě jméno a video.

AtiShow

- a tady jeho SELFIE EVERYWHERE! (super video)

Šimon Vojta alias Smusa

A jeho vlog o alkoholu :-)

VADAK

A jeho - Co fakt nechápu na holkách. (Ten je hustej :-D)

The Hillywood Show

Jejich videa prostě miluju, snad nejlepší parodie :-)


Vidrail

A jeho - Několik věcí, které vážně nenávidím 2

Letadlo na solární pohon

14. června 2014 v 4:33 | Barunka
Převratné letadlo uskutečnilo svůj první let ve Švýcarsku. Toto letadlo je lehké zhruba jako osobní auto a jeho výroba trvala 12 let. Letadlo užívá k letu pouze slunce a jeho paprsky, jak již vyplívá z jeho názvu. Je na něm celkem 17 000 solárních článků, které přetvářejí sluneční paprsky v elektřinu. Letadlo sbírá nějakou elektřinu během letu ve dne a sbírá si elektřinu na noční let. Ano, může letět i v noci - nebo když je zataženo - i přes to, že jej pohání sluneční paprsky. Může letět týdny, dokonce i měsíce. Pokud se zdaří testy, letadlo se vydá na cestu kolem světa. Cesta kolem světa by měla trvat pět dní a nocí a měla by se uskutečnit v březnu roku 2015.


Konec...

1. června 2014 v 2:28 | Barunka |  Jednodílné
Rána...
Pavučinky prasklin se rozbíhají po celém povrchu. Dvě hodiny ráno. Už je červen. Ne, jen to ne. To je jediné, na co dokáži myslet. Proč? Já nechci. Ne, už jen měsíc. Obyčejně jásám a dělají to všichni okolo, letos ale ne. To je naposledy. Pak už je nejspíš skoro nikdy neuvidím. Ale proč? ptám se znovu a znovu. Proč to tak musí být?
Vlévají se mi slzy do očí jen při tom pomyšlení. Tak moc mi budou chybět. Cítím se, jako kdyby tam ty praskliny opravdu byly. Tam v hrudi. Na mém srdci. Zoufám si víc a víc. Opravdu to tak musí být? Nejde to nějak zastavit? Chci s nimi zůstat. Hlavně s ním, ale to už je stejně jedno. Na co se ještě snažit, když už ho pak skoro nikdy neuvidím?
Oči se plní slzami. Je to nefér, ale tak to bývá. Všechno je na nic a já nevím, jak to zpravit. Všechno bledne a pozadí se ztrácí. Nic není důležitější než ty chvíle, které s nimi trávím. Budou mi chybět, tak moc. Skara! Chybí mi už teď. Těším se a zároveň se děsím. Čeho? Toho konce přeci. Není to úplný konec, ale taky by být mohl. Bývá to tak, tak proč bychom měli být my vyjímkou? Jen proto, že to chci? To sotva... Takové štěstí nemám. Já mám víc rozumu než štěstí. Sakra víc. Je to na nic, ale já s tím stejně nehnu. Protiví se mi to, ale změna je mimo můj dosah. Jen tři měsíce a budu někde jinde. Vždycky se mi tři měsíce zdály jako nekonečně dlouhá doba, ale teď? Jen lusknutí prsty a jsou pryč. Slzy přetékají. Stékají po tvářích. Smáčí mi pyžamo.
Ne. Ne. Ne. Devět let. Tak dlouhá doba. Ne. To si každý jen myslí. Uteklo to. Vždy jsem si myslela, že je to tak dlouhá doba, že se sem ani nedostanu. Teď tu jsem, ale nechci tu být. Nejsem připravená. Chci všechno vrátit. Chci ještě trochu času. Alespoň dva roky. Vždyť koho by to zabilo. Pláču a nejde to zastavit. Zajímalo by mě, jak moc budu plakat pak. Hodně. Tak moc, že na ten kus papíru ani neuvidím. Zdá se mi, jako by se všechno mělo změnit. Celý můj život. Od základu. Jiní lidé. Jiné místo. Jiné způsoby. Všechno jiné. Za co? Proč to tak musí být?
Všem se to zdá jako prkotina. Možná to zveličuji, ale podle mě, je to událost století, která se mi nelíbí. Chtělo by to panáka, nebo dva. Možná dokonce tři, abych to zvládla jen tak přejít. Asi si je dám, ale ne teď. Až ty dny před koncem. Těsně před tím, než se všechno vytratí.
Mám vás ráda, jen to bych vám chtěla říct! A taky to, že vás nechci ztratit. Nechci vás přestat vídat. Stáli jste při mně a já na to nezapomenu. Už teď se mi stýská. Známe se tak dlouho a teď, teď to prostě skončí a nikomu to nevadí. Až na mne. Já nechci...

Nesmrtelná

1. června 2014 v 2:09 | Barunka |  Moje básně/básničky
Nová báseň. Momentálně mám srdce potrhané víc než obvykle, nebudu rozebírat proč, ale bolí to. A tak jsem prostě psala. Klidně se tomu smějte, protože vím, e mi básně moc nejdou, ale šlo to nějak samo...


Nesmrtelná

Jako smyslů zbavená
Naprosto zlomená
Mrtvá láska
Mrtvé srdce
Muka nesmrtelnosti

Nekonečné bytí
v bolesti síti
Zmučená
Vyčerpaná
Jediné přání
Jen poslední výdech míti
Navždy zavřít oči
Odejít...
Přečtené série-

Hush, Hush by Becca Fitzpatrick The Hunger Games by Suzanne Collins Vampire Academy by Richelle Mead Twilight by Stephenie Meyer
The Mediator by Meg Cabot Anna Dressed in Blood by Kendare Blake
Divergent by Veronica Roth Firelight by Sophie Jordon
Fifty Shades by E.L. James The Hunger Games by Suzanne Collins


Rozečtené série -

The Mortal Instruments by Cassandra Clare The Vampire Diaries by L.J. Smith
Lunar Chronicles by Marissa Meyer Fallen by Lauren KateBloodlines by Richelle Mead The Infernal Devices by Cassandra Clare
Matched by Ally Condie

Jsem team -

Fallen by Lauren Kate Hush, Hush by Becca Fitzpatrick
The Hunger Games by Suzanne Collins The Mortal Instruments by Cassandra Clare
Bloodlines by Richelle Mead Vampire Academy by Richelle Mead
The Vampire Diaries by L.J. Smith Firelight by Sophie Jordon
Matched by Ally Condie